RECENZE

Recenze │ Uragiri wa boku no namae wo shitteiru

20. prosince 2013 v 14:58
Název: Uragiri wa boku no namae wo shitteiru
Japonsky: 裏切りは僕の名前を知っている
Rok vydání: 2010
Počet dílů: 24
Typ: TV série
Manga: Ano
Žánr: Bishounen, boj, magie, démoni

Sakurai Yuki žije v sirotčinci Asahi a je ten typ, který by se rozdal. Poslední dobou si ale připadá nepotřebný, a aby toho nebylo málo, začaly mu chodit výhružné dopisy. Jednoho dne dostane smsku od jeho kamaráda ze školy s prosbou o pomoc. No, a jelikož je to Yuki, okamžitě mu poběží na pomoc. Byla to ale past. Když už si myslí, že nastala jeho poslední chvilka, zachrání ho neznámý muž. Chvíli poté přijíždí do sirotčince muž, který tvrdí, že je Yukiho bratr...

Nejspíš to znáte taky. Někde na netu uvidíte obrázky s krásnými bishíky, ohánějícími se meči a dalšími zbraněmi, trailery s úžasnými akčními momenty - očekáváte samozřejmě něco velkolepého... a ono se z toho vyklube cosi, u čeho už po pár dílech zíváte a při dalších a dalších prázdných dialozích víceméně o ničem opravdu přemýšlíte, jestli byste to neměli raději vypnout a jít dělat něco smysluplnějšího. Já jsem vydržela až do konce, a proto jsem tu s další recenzí.
UraBoku bylo v roce 2010 všude, tak jsem si řekla proč ne. Určitě mohlo být jedním z nejlepších anime toho roku... bohužel. U tohoto kousku mě to obzvlášť mrzelo, protože narozdíl od spousty dalších nudných kousků dokáže líp zaujmout.
Nechce se mi věřit, že by i v manze, podle které bylo UraBoku natočeno bylo tak málo akce a všechno se tak vleklo (to ale nevím, mangu jsem nečetla... zatím). Ale i kdyby, v manze to nepůsobí tak nudně jako v anime. První díl se nic moc neděje... a tak to zůstane až do konce. První díly jsem pořád čekala až se to rozjede, po nějakém čase jsem si asi na fakt, že se tam skoro nic neděje, dokonce zvykla. U konce jsem už žádnou velkou akci radši ani neočekávala.
Celkový dojem kazí i některé postavy. Vůbec nevadí, když nejsou všechny hlavní postavy dobré, ale když jsou ještě k tomu nudné a otravné, tak tím anime dost utrpí. Yuki je pouze naivní děcko, které by nejraději zachránilo celý svět od všeho zla (což by mi ještě nevadilo, protože takové postavy najdete v každém třetím nebo čtvrtém anime a podle ukázek jsem usoudila, že ani minulá Yuki nebyla nic extra). Hrozně mě rozčilovali Toko a Tsukumo. Přibližně od třetího dílu se hlavním tématem všech jejich rozhovorů stane Yuki (jeho utrpení, o tom, jak to má těžké a o tom jak je hodný, a proto to pro něj bude ještě těžší atd.). Celkově všichni ze sídla soumraku pořád pouze vzdychají nad tím, jak se asi Yuki má, co dělá, na co asi myslí a tak pořád dokola. Nakonec se k nim přidali i Hotsuma a Shuusei a definitivně tím pohřbili mé naděje, že aspoň oni tomu zůstanou imunní. Ti dva se mi líbili, byla jsem ráda, že je tam někdo jako Hotsuma, který neměl Yukiho rád. Proto, když s tím začali i oni, tak už to na mě bylo prostě moc.
Jediná postava, která na to vzdychání měla právo byl Luka, kterého jsem si taky oblíbila (slabé slovo ♥_♥), a kterému propůjčil hlas úžasný Sakurai Takahiro (můžete ho znát například z Kuroshitsuji II/Claude, D.Gray-man/Kanda, Code Geass/Suzaku). Trochu mě zklamal vývoj toho jejich prapodivného vztahu. Yuki s Lukou se k sobě chovali na konci podobně jako na začátku. Přitom Yuki pořád mluvil o tom, jak toho chce o Lukovi vědět víc a víc (zklamalo mě to právě proto, že i já chtěla).
Na UraBoku jsem se dívala v té době, kdy vycházelo a bylo to pro mě opravdu zklamání. Očekávala jsem od toho opravdu hodně a nakonec se z toho vyklubal ještě podprůměr, takže to bohužel doporučit nemůžu. Body dávám hlavně za kresbu a hudbu...

Mimochodem, pokud se na to chcete dívat kvůli označení shounen-ai, tak se neobtěžujte.

Hudba
Všechny op a ed má na svědomí jedna skupina jménem Rayflower.
Openingy:
1. Rayflower - Uragiri no nai Sekai made
2. Rayflower - Inishie
Endingy:
1. Rayflower - Aoi Ito: Ze začátku zní ta písnička divně, ale je dobré jí dát šanci.
2. Rayflower - Kizuna
Hudba v anime je taky dobrá. Nakonec jsem si stáhla i tu a všechno si poslechla. Něco se k tomu anime vážně hodilo a celkově to hodnotím kladně. Akorát tam ty akční OST byla jaksi k ničemu, protože té akce tam moc není. Nejlepší - Eternity, Eigou no Shirabe a Bloody+Cross.

Hodnocení: 5/10

Nakonec si neodpustím pár animací, kterých mám v komplu plno a nejspíš už nikdy neodstanu příležitost je využít (zdrojem je už tradičně google, weheartit a tumblr):





Recenze │Danganronpa: Kibou no Gakuen to Zetsubou no Koukousei - The Animation

29. listopadu 2013 v 20:56
Název: Danganronpa: Kibou no Gakuen to Zetsubou no Koukousei - The Animation
Japonsky: ダンガンロンパ 希望の学園と絶望の高校生 THE ANIMATION
Rok vydání: 2013
Počet dílů: 13
Typ: TV Série
Manga: Ano
Žánr: Akční, detektivka, hra o přežití (můžu to dát jako žánr? perfektně to vystihuje...)


Makoto Naegi nemůže uvěřit svému štěstí, když dostane list, kde mu oznamují, že byl přijat na vyhlášenou školu pro nadané studenty (důvod je ten, že on vlastně v ničem speciální není). Kdyby ale věděl, jak moc se mýlí, nikdy by na pozemek této školy dobrovolně nevstoupil. Pouhopouhý krok mu naprosto změnil život.
Poté, co se probudí v prázdné třídě si všimne vzkazu, kde mu gratulují k přijetí a informují ho, že přijímací ceremoniál začne v tělocvičně v 8:00. Když vejde do tělocvičny, čeká tam dalších čtrnáct nadaných středoškoláků, kdy každý vyniká v něčem odlišném... máme tu programátora, baseballistu, modelku, prefekta a tak dále. Role Naegiho je "Štístko", i když v tomto případě je to spíš obráceně.
"Ředitel" této školy, černobílý méďa Monokuma, jim okamžitě vysvětlí proč. Všichni jsou ve škole uvezněni. Způsob, jak se dostat ven, je jen jeden - odmaturovat. Funguje to následovně: Sudenti mají za úkol zabíjet se navzájem. Háček je v tom, že nesmí být odhaleni. Po každé vraždě po nějakém čase začne soud, kde musí odhalit, kdo z nich je vrah. Pokud uhodnou, vrah je potrestán (rozumějte zabit, toto anime se s tím nepáře), pokud ne, budou potrestáni všichni ostatní. Čímž je vlastně zajištěno, že se v případě vraždy budou sakra snažit :) Celou hru dělá ještě zajímavější x pravidel, která postupně Monokuma přidává.
Naši studenti jsou tím samozřejmě šokovaní a považují to za něco nemožného. Nikdo nikoho nechce zabít, proto se ze začátku domluví, že se pokusí žít v míru a najít nějaké řešení. Ale jak dlouho jim to vydrží? A kdo všechno nakonec přežije?

Konečně je po čtvrtletkách, proto jsem tu s další recenzí, tentokrát na survival game anime z roku 2013 - Danganronpa. Anime má předlohu ve stejnojmenné hře, což může člověka vyděsit, ale v tomto případě se není čeho obávat. Důvod, proč jsem si ho pustila, je jednoduchý, mám opravdu hodně ráda anime s touto tématikou (kdyby někdo nevěděl - survival game anime je anime s námětem hry o přežití).
Začátek trošku zvláštní, ale to už tak u anime tohoto typu bývá. Nakonec mě to chytilo a nepustilo, celé jsem to zhlédla během jednoho dne. Hodně tomu přispělo to, že děj ubíhal opravdu svižným tempem, takže jsem neměla čas se začít nudit (a že to dokážu hodně rychle). To je rozhodně velké plus.
Vůbec jsem si nebyla jistá, jak ho hodnotit. Na jednu stranu mě strašně bavilo a jako celek ho hodnotím velice dobře. Ale když jsem hodnotila jako ostatní anime - postavy, kresba, hudba a děj, tak jsem zjistila, že Danganronpa by nejspíš nemělo dostat to, co se mu chystám dát, ale čert to vem :) Ale trochu to rozeberu, aby se neřeklo.
Kresba je taková normální průměrná. Zajímavé na ní je, že se zde střídají dva naprosto odlišné styly. Jako první tu máme tu normální kresbu a jako druhou tu, kterou používají při vykonávání trestů a ta je víc než zajímavá. Zase trošku změna, něco nového (ono to ani tak novinka není, ale já jsem ještě neviděla žádné anime, kde by se taková kresba objevovala)... beru to jako velice příjemné vytažení ze stereotypu :) Za druhou kresbu rozhodně palec nahoru. Lidi často nadávali na růžovou krev, podle mě je to v pohodě. Zase něco, co Danganronpa odlišuje od ostatních anime.
Postavy jsou rozhodně něco, čím Danganronpa až tak neoslní. Celkem máme 16 postav, každá je jiná, to je fajn, ale... X postav pro mě bylo naprosto nezajímavých (Sayaka, Chihiro, Hagakure, Ishimaru a Kuwata). Potom je tu samozřejmě hlavní postava - podle mě stejně nezajímavý blbeček jako již výše zmíněné postavy. A konečně, to největší zlo, Monokuma - líbila se mi na něm jeho sadistická povaha, to ano. Ale za takový dabing bych normálně zabíjela. Hodně mi připomněl Reborna z KHR, kterého taky nesnáším. Zbytek postav byl takový průměrný, žádný větší vývoj charakterů jsem od třináctidílného anime ani neočekávala, takže je to v pořádku.
Hudba v anime je průměr, stejně tak opening a ending. Ale i když byl opening a ending průměr, příjemně mě překvapily, protože jsem čekala něco mnohem horšího.
Děj je, jak už jsem psala, velice dobrý. Já tyto anime prostě zbožňuju. Všechno ubíhalo rychle, žádné zbytečnosti (až na nějaké vtipné vsuvky, které se sem ale vůbec nehodily), nepředvídatelné zvraty + ty řešení vražd byly opravdu zajímavé.

Já jsem se u Danganronpa skvěle pobavila, ale nejsem si jistá, jestli je to ten typ anime, který bych všem doporučovala... spíše ne, pouze pokud máte rádi právě tento typ anime.

Hodnocení: 9/10

Recenze │ Shiki

17. listopadu 2013 v 14:44
Název: Shiki
Japonsky: 屍鬼
Rok vydání: 2010
Počet dílů: 22 + 2 OVA
Typ: TV série
Manga: Ano
Žánr: Upíři, thriller, tragédie

Děj se odehrává ve vesnici jménem Sotoba. Vesnice Sotoba je prostě typická vesnice, kde se stále dodržují určité tradice, babky drbou o všem a o všech a na cizince (popř. přistěhovalce z měst) si nějakou tu chvíli zvykají (nebo si taky nezvyknou nikdy). Ve vesnici zničehonic začne umírat velké množství lidí. Ze začátku se to zdá jako obyčejná anémie. Místní doktor si po čase uvědomí, že to není žádná obyčejná anémie a počet obyvatel rapidně klesá.

Další anime, které jsem si rozdívala už v roce 2010 a zhlédla ho celé teprve nedávno. Ukázky, které se objevily předtím, než se anime začalo vysílat, vypadaly víc než slibně. Nakonec to bylo něco naprosto jiného než jsem si představovala. Nemůžu říct, že by mě to zklamalo, líbilo se mi to. Ale pamatuji si, že jsem čekala něco úplně jiného a hrozně se na to těšila.

Hudba: Co se týče hudby, je na tom Shiki dobře (proto jí věnuji největší část tohoto článku). První opening je od skupiny Buck-Tick (stejně tak druhý ending). Díky tomuto jsem si od nich našla něco víc a objevila naprosto skvělé písně jako je Romance, kterou naprosto zbožňuju. K anime se hodí. Pro druhý byla použita píseň Calendula requiem od KanonxKanon (duo Kanon Wakeshima a basista An Cafe). Zpěvačku můžete znát například z Vampire knight, kde byly její písně Still doll a Suna no oshiro použity jako endingy k obou řadám.
Endingy už byly slabší. První jsem si poslechla celý až teď, při psaní tohoto článku a je to ještě horší než jsem si původně myslela. Řeknu to upřímně - myslím si, že to zní hrozně, moje uši fakt trpěly. Byl tam jeden světlý moment ale po chvíli se to zase vrací do starých hrozných kolejí. Druhý ed byl zase od Buck-Tick a zase úžasný. Rozhodně se k anime hodil mnohem víc než ten první, stejně tak byl lepší i po vizuální stránce.
Hudba v anime je úžasná, někde jsem Pendulum objevila v seznamu nejpodivnějších ost a musím s tím souhlasit. Nejvíc se mi líbily skladby - Day and night, Eau de Vie, Mosaic a i to Pendulum. Stáhla jsem si celé CD, abych si to mohla v klidu poslechnout. Málokdy můžu říct, že se mi většina skladeb líbila... tady to ale říct můžu. Navozují tu správnou atmosféru.


Kresba je opravdu originální. Chvíli mi trvalo než jsem si na ni zvykla, po prvním díle už jsem to tak nevnímala. Ale ty účesy! Ty byly šílené a zároveň to jediné, co mi trochu vadilo.

Nedá se říct, že by Shiki mělo jednu hlavní postavu, i když vám to tak ze začátku může připadat. Podle různých ukázek jsem si původně myslela, že bude hlavní postavou Natsuno. Žádnou postavu jsem si neoblíbila. Což je u mě docela zvláštní, většinou je tam nějaká, která mě zaujme ale v tomto anime jsem si nikoho až tak neoblíbila (nebyl tam nikdo, u koho jsem doufala, že přežije, bylo mi to víceméně jedno). Už od začátku se mi nelíbil ten vlkodlak, který sloužil rodině upírů. Ani si nepamatuju jeho jméno a to to není tak dávno, co jsem to dodívala. Nelíbil se mi ani jeho hlas, prostě celkově nesympatická postava.

Toto anime můžu rozhodně doporučit... je skvělé na večer, když nemáte co dělat. Má tu správnou atmosféru :)

Hodnocení: 9/10

P.S. Na screenech je pouze Megumi, protože jsem ostatní omylem vymazala... není to tak, že bych ji nějak upřednostňovala.

Recenze │ Seven Days

10. listopadu 2013 v 15:20
Název: Seven Days (orig. セブンデイズ)
Počet volume: 2
Autor: Tachibana Venio
Kresba: Takarai Rihito
Stav: Kompletní
Žánr: Shounen-ai, školní život
Anime: Ne

Shino Yuzuru je student třetího ročníku střední školy s krásnou tváří ale příšerným chováním. Právě proto se s ním každá dívka nakonec rozejde. Všechny si ho představovaly jako svého prince na bílém koni, ale vůbec netušily, jaký ve skutečnosti je.
Pak tu mám studenta z nižšího ročníku jménem Seryou Touji, o kterém kolují různé řeči. Každý týden chodí s jinou dívkou - přesněji s tou, která se mu ten týden první vyzná. Po týdnu se s ní rozejde se slovy: "I couldn't fall in love with you. Let's break up."... a takto znova a znova každý týden.
Jednoho dne, když Shino čeká před školou na poslíčka s pizzou, potká náhodou Seryou a prohodí pár slov. Shina začne opravdu zajímat, jaký ve skutečnosti Seryou je a navrhne mu, ať je tento týden s ním... potom jsou ale přerušeni poslíčkem a odejdou zpátky do školy. Později Shino zjistí, že Seryou návrh nakonec přijal.

Krátká jednoduchá ale nádherná manga, která mě opravdu nadchla a řadí se k mým nejoblíbenějším. Původně jsem jí nedávala moc velkou šanci, protože jsem si nemyslela, že by mě mohla zaujmout... ale teď ji můžu jedině doporučit. A to i těm, kteří jinak shounen-ai nevyhledávají. Vy, kteří nemáte žánr shounen-ai v oblibě, se rozhodně ničeho nemusíte bát. Jediné, čeho jsem se bála já bylo, že to nedopadne dobře. Očekávala jsem smutný konec, proto jsem taky hodně ráda, že nakonec všechno dobře dopadlo.
Kresba je příjemná, stejně tak i postavy... nemám tomu co vytknout. Po jejím dočtení jsem měla opravdu příjemný pocit a hlavou mi problesklo: "Tohle byla opravdu skvělá manga."... i když mi bylo líto, že už je konec.
Já jsem to sice četla v angličtině, ale později jsem zjistila, že to lze stáhnout na ulozto (ve slovenštině) a na youtube najdete i videa s mangou a drama cd :)

Nemám co vytknout. Hodnocení - 10/10 :)

Recenze │ Shingeki no kyojin

18. října 2013 v 15:27
Název: Shingeki no kyojin
Japonsky: 進撃の巨人
Rok vydání: 2013
Počet dílů: 25
Manga: Ano
Typ: TV série
Žánr: Akční, dobrodružné, souboje


Před sto lety se na Zemi objevil nový nepřítel lidstva - Obři. Nejsou moc chytří a jejich jediný instinkt je požírání lidí, i přesto byl rozdíl síly mezi nimi a lidmi tak obrovský, že postupně dohnali lidstvo až na pokraj vyhynutí. Ten zbytek, který přežil, našel útočiště za obrovskými hradbami, jež byly vybudovány speciálně na ochranu lidí před obry.
Tam mohli lidé poklidně žít s pocitem bezpečí, že jim nic nehrozí. Ale teď, po sto letech, se obři znovu objevili a lidé musejí bojovat o přežití.


Každý o tom píše, tak proč se na to nepodívat - s tímto jsem SnK začala sledovat. Očekávala jsem od toho opravdu hodně, protože námět zněl víc než lákavě. Po prvním díle jsem ním byla naprosto unesená - jasné must see. Ale jak už to tak chodí, byla jsem hrozně nedočkavá, až jsem o to postupně ztratila zájem, protože se mi nechtělo čekat na další díly. Proto s touto recenzí přicházím tak trochu s křížkem po funuse.
SnK má předlohu ve stejnojmenné manze, kterou jsem ale nečetla, takže mám pouze ty informace, které byly řečeny v anime.

Na SnK se mi líbí, že se s postavami opravdu nepáře a zobrazuje je reálně jako obyčejné lidi s lidskými vlastnostmi, kam patří samozřejmě i strach. Lidi si dost stěžovali na chování vojáků, když přišlo na boj a to jejich fňukání. Podle mě tím skvěle vystihli reálné lidské chování.
Myslím, že je to tak i v reálném světě. Někteří vojáci se určitě během tréninku chvástají, ale jakmile dojde na boj, huba jim sklapne a kolena roztřesou. Před bojem si to ti vojáci z SnK malovali jinak, protože viděli bojovat ty zkušené, kteří v tom prostě uměli chodit. Ale střet s realitou byl tvrdý, není se teda čemu divit, že dostali strach a začali panikařit. Jsou to lidi, stejně jako já nebo vy. To se týče také neustálých pochybností, obav a váhání při rozhodování - to všechno k tomu patří. Samozřejmě, že postava bude váhat, co udělat. Riskuje přitom svůj život, který závisí právě na správném rozhodnutí. Tato realističnost se mi na SnK opravdu líbila. Postavy ale nejsou moc silná stránka tohoto anime. Jediné, které se mi zamlouvaly byly Levi, Eren a Hanji, toť vše. U ostatních mi bylo fuk, jestli v příštím díle zemřou nebo ne. Popravdě jsem si ani jména x postav nezapamatovala a pletla si je. Během některých dílů jsem to musela stopnout a podívat se na net, abych zjistila, o kom to vůbec mluví.

Kresba je opravdu pěkná, přece jen je to úplně nové anime. Někomu by mohlo vadit silnější černé rámování postav, které se objevovalo spíše ve starších anime (a kvůli kterému se na starší anime v podstatě ani nedívám). Ale černé rámování dnes a tehdy už je zase o něčem jiném, proto mi to nevadilo. Bylo to něco nového (aspoň pro mě) a líbilo se mi to. Víc než kresba postav a pozadí mě ale zaujali obři. Z toho obrovského mi naskakovala husí kůže. Už dlouho se mi to nestalo, většinou se mnou ty příšery nic nedělají. Ale tady jsem na ně čuměla pomalu s otevřenou hubou, aspoň teda v prvním díle, kdy se tam objevili poprvé. Potom už jsem si na ně víceméně zvykla. Zjišťovala jsem i styl kresby mangy, ale ta se mi až tak nelíbila. Nejsem si jistá, jestli ji budu číst, dost si potrpím na příjemné kresbě. Nejspíš to ale překonám, tipla bych si, že manga bude možná ještě lepší než anime (příznivci mangy to aspoň tvrdí).
Jediná výtka jsou často se opakující scény (odkaz na ukázku). Když už si toho všimne i někdo jako já, tak je to špatné. Týkalo se to hlavně Leviho a obrů. Vím, že postavy Leviho typu moc výraz nemění, ale ten obrázek prostě mluví za vše.

Hudba
Hudba v anime je dobrá. Hodně se mi líbí první ost Attack on Titan, které mi teď každé ráno hraje ve sluchátkách po cestě do školy (společně s druhým endingem Great Escape a openingem Ao no Exorcist - Core pride). První opening a druhý ending jsem si zamilovala. Bylo mi tak líto, když jsem se dostala ke 14. epizodě a první opening skončil, protože druhý už to kazí.
Němčina mě docela překvapila, ale nezní to tak špatně, jak jsem si původně myslela.
Openingy:
1. Linked Horizont - Guren no Yumiya
2. Linked Horizont - Jiyuu no Tsubasa
Endingy:
1. Youko Hikasa - Utskushiki Zankoku na Sekai
2. Cinema Staff - Great Escape

Protože má anime obrovskou fanouškovskou základnu (přirovnala bych to k loňskému šílenství kolem SAO, které jsem sice neviděla, ale narážela jsem na něj na každém internetovém kroku) a stalo se jedním z nejpopulárnějších anime tohoto roku, spousta lidí na něj nahlíží dost skepticky (a potom to taky řádně zkritizují). Tato anime bývají často opravdu nadhodnocená. Za sebe tvrdím, že Shingeki no Kyojin nijak výrazně nadhodnocené není (momentální hodnocení na Aki je 8.76), udělalo na mě opravdu dobrý dojem, ale na to by si měl každý udělat názor sám.

Hodnocení: 9/10

Jestli bude další řada?
Těžko říct. Četla jsem debaty na netu a vyrojilo se spoustu názorů, ale dva převažovali. Ten první byl, že ne, že to bude mít takový (ne)konec. Ten druhý se mi zdá pravděpodobnější: že ano, ale až vyjde dostatek mangy, aby měli tvůrci dost podkladů pro další řadu. Jelikož první řada obsáhla 30 kapitol mangy, potřebují na druhou minimálně dalších 30 (momentálně je jich cca 50), takže bychom se jí teoreticky mohli dočkat - když se na to budeme dívat optimisticky už v zimě 2014, realisticky - spíš jaro/léto 2015. Osobně si myslím, že druhá řada bude. Anime má úspěch a slušnou fanouškovskou základnu nejen v domovském Japonsku, takže finance by tentokrát neměly být problém. Opravdu doufám, že ji udělají, protože je stále dost nezodpovězených otázek...
Ale už s jistotou se můžete těšit na:
- OVA (nepleťte si ji s epizodou 13.5), ta by měla vyjít 9. prosince 2013. Podle toho, co jsem četla by to měl být prequel.
- Hraný film, který je naplánovaný na rok 2014 (bližší datum jsem nenašla). Na ten jsem opravdu zvědavá, ale moc toho od něj radši neočekávám.

Recenze │ Kami-sama no Inai Nichiyoubi

15. října 2013 v 13:16
Název: Kami-sama no Inai Nichiyoubi
Japonsky: 神さまのいない日曜日
Rok vydání: 2013
Počet dílů: 12
Typ: TV série
Manga: Ano
Žánr: Dobrodružné, fantasy


"Nebe i peklo je přeplněné. Nebude trvat dlouho a tento svět bude taky. Ah, selhal jsem."

S těmito slovy bůh opustil svět a děti se přestali rodit a lidé umírat. Od toho dne už uběhlo patnáct let. Tím ale vznikl další problém. Lidé, kteří zemřeli, vlastně nezemřeli - "žili" dál jako by se nic nestalo. Proto bůh na Zemi seslal Hrobníky. Pouze oni mohou dát mrtvým klid.

Toto byl velice zvláštní kousek, ta atmosféra, která se nesla celým anime byla úžasná. Začátek sliboval něco naprosto úchvatného ale hned ve třetím díle zabili postavu, kvůli které jsem se na to vůbec začala dívat. Byla jsem z toho trochu špatná a zároveň zvědavá, jak bude anime pokračovat. Dalších pár dílů se stále točilo kolem mrtvých a hrobníků, ale to v 7. nebo 8. díle skončilo a děj přeskočil někam úplně jinam. Nějaké hrobníky a mrtvé nechali hrobníky a mrtvými. Což je škoda, protože to mohli využít, mělo to určitý potenciál, ale oni ho naprosto zazdili. Tím vznikl další problém, protože jsem si během první půlky začala klást otázky, na které jsem nakonec nedostala odpovědi, protože už byli dějem zase někde jinde.
Návaznost dílů je věc druhá. Anime je rozděleno na pět různých dějových částí. Překvapilo mě, že to nakonec mělo pouze 12 dílů. Čekala bych 22+ s tím, že budou cestovat po jejich světě, řešit různé problémy a zároveň pátrat po nějakých informacích ohledně hrobníků a jak by mohli tuto situaci zvrátit. Tam by mi malá návaznost nevadila, ale u tohoto dvanáctidílného anime to nepůsobilo dobře.
Kresba je opravdu nádherná, ze všech novějších anime, na které jsem se v poslední době dívala, vyhrává na celé čáře. Pozadí bylo taky velice hezky propracované. Hudbě v anime jsem moc pozornosti nevěnovala, když už jsem si jí všimla, byla celkem příjemná. Hodně se mi líbilo, že ending začal hrát ještě předtím, než epizoda skončila. Děj ještě jel ale v pozadí už byl slyšet hrající ending. Je to taková maličkost, kterou mám ale hodně ráda.
Hudba
Opening: Kitamura Eri - Birth
Ending: Komatsu Mikako - Owaranai Melody wo utaidashimashita
Když pominu tu (ne)návaznost děje a fakt, že jsem vlastně nedostala žádné odpovědi na své otázky, vyklube se z toho příjemná oddechovka s krásnou kresbou. Ale pominout to nemůžu, proto strhávám body, je to škoda...

Hodnocení: 7/10

Recenze │ Ao no Exorcist

30. září 2013 v 20:16
Název: Ao no Exorcist
Japonsky: 青の祓魔師
Rok vydání: 2011
Počet dílů: 25 + OVA +Film (2012)
Typ: TV série
Manga: Ano
Žánr: Démoni, boje, dobrodružné, akční

Existují dva světy. Tím prvním je Gehenna, svět démonů (dalo by se říct podsvětí), a tím druhým je Assiah, svět lidí. Správně by měly být tyto dva světy oddělené tak, že by nemělo být možné, aby se mezi nimi "cestovalo"... ale i to se stává. Proto existují exorcisté (vymítači), jejichž jediným úkolem je démony ničit a chránit tak lidstvo. Naší hlavní postavou je 15letý Rin, který o existenci démonů nemá nejmenší potuchy. Jednoho dne si ale pro něj přijde démon z Gehenny, a v Rinovi se probudí jeho démonické síly. Zjistí, že je potomek Satana a ten si pro něj přišel. Jeho opatrovatel, který ho vychovával v klášteře se obětuje, aby ho Satan nedostal. Po jeho smrti se chce Rin stát exorcistou, aby Satana zabil.

Teď jsem to zhlédla podruhé. Poprvé jsem se na to ani nedodívala a odsoudila to. Hlavou se mi honilo něco jako "Proč to všechny tak bere? Vždyť to není nic moc...". Pamatuji si, že jsem původně neměla v plánu se na to dívat. Když jsem ale uviděla, že tomu všichni dávali vysoké hodnocení, řekla jsem si, že teda jo. Budu tady psát, co si o tom myslím po druhém zhlédnutí a vezmu to hodně stručně. Kresba je příjemná, ale moc se mi nelíbily boje, tam to trošku odflákli. Hudba mi přišla během anime dobrá (I když jsem ji upřímně moc nevnímala). Potom jsem projela ostčka, a zjistila jsem, že to zase tak dobré není. U těch ostček jsem opravdu měla pocit, že jsem je v anime nikdy neslyšela a pár mi jich přišlo podobných. Nejlepší hudba byla v anime během bojů a taky si vzpomínám na ten moment asi ve 14. díle, jak Rin vzpomínal na jeho otce. První opening Core pride je opravdu pěkný, ostatní op a ed mě moc nezaujaly.
Byla jsem trochu překvapená, že z toho nakonec byla pouze jedna řada. Příběh mohli rozvést klidně na dvě. Otevřený konec jsem víceméně očekávala, uzavřený by byl divný (už jen proto, že Rinovým cílem je zničení Satana = svět bez Satana? Ale no tak.). Ze začátku vypadá Ao no Exorcist opravdu lákavě a zajímavě, ale postupně se to propadá níž. Chvilku jsem měla pocit, že to bude úžasné anime. Potom tam byly výkyvy, chvilkami mi to přišlo skvělé a chvilkami jsem si říkala, že to asi znova nedokončím. Stejně tak konec byl celkem předvídatelný... i když jsem mangu nečetla, tak jsem se trefila. Celkově toto anime nepřináší nic nového. Hrdina - rváč, později zjistí, že má nějaké síly a poté chce posmtít něčí smrt a zachraňovat své nově nabyté přátelé. I přesto je ale Ao no Exorcist dobré anime, na které je příjemné se podívat :)

Hudba
Openingy:
1. UVERworld - Core pride
2. ROOKiEZ is PUNK'D - In my world
Endingy:
1. 2PM - Take Off
2. Kuroki Meisa - Wired life

Hodnocení: 8/10

Název: Ao no Exorcist Gekijouban
Japonsky: 青の祓魔師[エクソシスト] -劇場版-
Rok vydání: 2012
Typ: Film

Když už o tom píšu, tak se zmíním i o nedávno zhlédnutém filmu. Při misi, kterou plní Yukio, Rin a Shiemi se to jaksi zvrtne a trojice je potrestána za rozsáhlé způsobené škody. Rin a Shiemi dostanou za trest domácí vězení. Současně Rin při misi zachrání malého démona, kterého potom chtějí zabít. Rin je přesvědčí aby to nedělali a nakonec souhlasí s návrhem, že se o něj postará dokud neskončí probíhající slavnost, aby ho pak mohli zapečetit.

Film byl opravdu pěkný. Nejvíc se mi líbil začátek, tam jsem si říkala, že tento film bude úžasný. Úžasný sice nebyl, ale dobrý ano. Opravdu jsem si přála, aby se tam neobjevili i Rinovi spolužáci. V anime mi ty postavy nevadily, ale ve filmu jsem je moc vidět nechtěla, víc jsem chtěla vidět Yukia a Rina. Rin sice měl nejvíc prostoru ale Yukio se tam (kromě začátku) jenom občas mihnul. Původně jsem si představovala, že se vydají na nějakou nebezpečnou misi, něco jako filmy Naruta. Ale celý film se odehrávala na jednom místě (městě). Film mě trochu zklamal, ale určitě stojí za zhlédnutí.

Recenze │ Hakuouki: Shinsengumi Kitan & Hakuouki: Hekketsu-roku

28. září 2013 v 21:42
Název: Hakuouki: Shinsengumi Kitan
Japonsky: 薄桜鬼 新選組奇譚
Rok vydání: 2010
Počet dílů: 12
Typ: TV série
Manga: Ano
Žánr: Reverse harém, bishounen, historie, boj

Když Yukimura Chizuru ztratila kontakt s otcem, rozhodla se za ním vydat a najít ho. Po cestě se zřejmě připletla do potyčky a poté ji naháněli dva muži. Pomůže jí jednotka Shinsengumi, která ji vezme s sebou na centrálu, a tam se rozhodne, co s ní udělají. Když se dozvědí, že je dcera lékaře, kterého shodou náhod také hledají, rozhodnou se Chizuru nezabít a "ujmou" se jí.

Anime má svou předlohu ve hře (také v manze ale někde jsem četla, že pouze začátek a konec), už to mi řeklo, že od toho opravdu nemůžu moc očekávat. A je to tak lepší, protože nějaké světoborné to rozhodně není. Je to určeno hlavně jedincům ženského pohlaví, protože je to reverse harémovka (zjednodušeně - plno pěkných chlapců :D), což mi jakožto holce rozhodně nevadí. Ale právě v těchto typech anime bývají hlavní hrdinky neschopné blbky, které se do všeho pletou, i když na to očividně nemají a ostatní je pak musí zachraňovat. A Chizuru není výjimka. Po pár dílech už jsem se vůbec nevzrušovala když Chizuru někdo napadl. Protože jsem moc dobře věděla, že právě ve chvíli, kdy to bude nejvíc potřebovat se na scéně objeví pěkný dobře stavěný chlap a zachrání ji. Takže ne, Chizuru jsem opravdu ráda neměla. Zvlášť ne v posledním díle, kdy nedělala nic jiného, než že vyjmenovávala všechny okolo (radši nechci vědět, kolikrát během pěti minut řekla Inoue-san). Ostatní postavy nebyly špatné. Hijikata měl skvělý hlas (sice jsem se dívala, kdo ho daboval ale v seiyuu se moc neorientuju, takže už si jeho jméno nepamatuju), proto jsem si ho zapamatovala mnohem rychleji než ostatní. Naopak hlas Sannana mě trochu vytáčel. Popravdě jsem se v těch hlavních postavách moc nevyznala. Chvíli mi trvalo, než jsem poznala, kdo je kdo. Úplně jistá jsem si byla asi až v druhé sérii. Co se týče hudby, tak mě potěšili. Opening byl pěkný, a myslím, že se k anime hodil. Výjimečně se mi líbil i ending. Kresba byla taky pěkná, ale tu jsem si až tak moc neužila, protože jsem se dívala na videa s nižší kvalitou obrazu než jsem zvyklá. Celkově je to anime nic moc a jako u většiny takových anime to celkem dobré hodnocení na akihabaře bylo od dívek, které naprosto "žraly ty bišíky".... kvalitě anime to ale bohužel neodpovídá. Přiznám se, že i já jsem to u konce sledovala hlavně kvůli těm postavám. Pokud máte rádi reverse harémovky, tak by se vám to mohlo líbit.

Hodnocení: 5/10

Název: Hakuouki: Hekketsu roku
Japonsky: 薄桜鬼 碧血録 新選組奇譚
Rok vydání: 2010
Počet dílů: 10
Typ: TV série
Manga: Ne
Žánr: Reverse harém, bishounen, historie, boj (a taky trochu té romantiky)

PLNÉ SPOILERŮ! (PROZRAZENÍ, KDO VŠECHNO NAKONEC ZEMŘE!)

Pokračování první řady. V této řadě mi Chizuru už na nervy tak moc nelezla. Nebylo tam tolik scén, kdy ji ostatní zachraňovali a konečně taky ukazála, že se k něčemu umí rozhoupat. Tyto videa už jsem měla s vyšší kvalitou, takže jsem si taky konečně mohla vychutnat pěknou grafiku, která sice nijak výrazně nevybočovala z průměru, ale byla příjemná. Co někteří nejspíš možná uvítali bylo to, že se tu objevila i nějaká ta romantika (ano Hijikata a Chizuru). Hijikata, ten jeho hlas byla jedna z nejlepších věcí na tomto anime, zvlášť v té scéně, kdy jí řekl, že ji miluje (kvůli tomu, jak to řekl, jsem si ji přehrála nejmíň desetkrát). Kazil mi to fakt, že to říkal té huse Chizuru (představa, že by měl žít s tou husou se mi příčila, proto jsem i docela ráda, že nakonec zemřel). Nakonec jsem si ty postavy opravdu oblíbila, bylo mi jich u konce trochu líto (hlavně Hijikaty), dokonce i Kazamy. Ale nemůžu být kvůli tomu naštvaná, protože se tvůrci drželi historických událostí. Tyto postavy opravdu v minulosti žili. A stejně tak tvůrci dodrželi i to, že v těch bojích skutečně zemřeli. I když poté, co jsem četla jednu diskuzi jsem byla trochu na vážkách, jestli opravdu zemřel i Hijikata a Saitou. Podle toho, co jsem četla se skutečný Saitou dožil docela vysokého věku a v anime přesně nebylo ukázáno že by zemřel, tak jsem došla k názoru, že nejspíš přežil. A Hijikata ve skutečnosti sice zemřel, když ho střelili ale v anime to také nebylo přesně ukázáno (jak někteří tvrdí), osobně jsem došla k názoru, že zemřel. Ale i tak si někdo, kdo se s tím koncem nechtěl smířit, klidně mohl domyslet, že to přežil. Celkově byla druhá série lepší. Hudbou mě moc nepotěšili, bylo to docela zklamání, protože u první série byl výběr písniček skvělý. Opening ani ending se mi moc nelíbil. Ale hudba v anime byla pěkná. Naprosto jsem si zamilovala jeden soundtrack jménem Kaze to Narite, který hrál úplně na konci.

Hodnocení: 6/10

Těmito dvěma řadami to ale nekončí, celkem existuje: Hakuouki: Shinsengumi kitan (1. řada), Hakuouki: Hekketsu-roku (2. řada), Hakuouki: Reimei-roku ( 3. řada, prequel dvou předešlých řad), Hakuouki Sekkeroku (OVA - celkem 6 dílů) a tento rok by měl vyjít i film, který bude rozdělený na dvě části. Nevím, jestli se budu dívat na něco dalšího - možná to Reimei-roku, protože představa, že tam nebude Chizuru se mi opravdu zamlouvá. Původně jsem se bála, že na toto anime bude recenze hodně krátká, tak jsem spojila obě série dohromady a nakonec jsem se trochu rozepsala. Rozdělovat to na dva samostatné články ale nechci, proto to nechám tak, i když je to trochu delší.

Recenze │ Hotarubi no Mori e

25. září 2013 v 18:17
Název: Hotarubi no Mori e / 蛍火の杜へ
Rok vydání: 2011
Délka: 45 minut

Jako malá se Hotaru ztratila v lese a tam potkala ducha jménem Gin, který ji z lesa vyvedl ven. Gin je jeden z duchů, kteří obývají les a žádný člověk se ho nesmí dotknout jinak by zmizel. Hotaru za ním i přesto začala chodit a trávit s ním čas. Pokaždé, když přijela ke strýčkovi na prázdniny, strávila s ním většinu času. Postupně se mezi nimi začalo vytvářet silné pouto bez jakéhokoliv fyzického kontaktu...

Velice pěkný, jednoduchý kraťoučký film. Nemůžu mu nic vytknout. Schovávala jsem si to v počítači pro chvíli, kdy se budu nudit a moc jsem od toho nečekala. Těch 45 minut bohatě stačí k tomu, aby vás ten konec opravdu dojal. Pokud se někdy budete nudit... rozhodně to doporučuji :)

Recenze │ Sukitte ii na yo.

23. září 2013 v 23:09
Název: Sukitte ii na yo.
Japonsky: 好きっていいなよ.
Rok vydání: 2012
Počet dílů: 13 + OVA
Typ: TV série
Manga: Ano
Žánr: Školní život, romantika, shoujo

Tachibana Mei je 16letá tichá středoškolačka, která nemá žádné přátelé, a tvrdí, že ani žádné nechce a nepotřebuje. Dovedla to až do takového extrému, že lidi ani neznají její hlas, protože ji neslyšeli promluvit. Jednoho dne jí jeden kluk nadzvedne sukni, ona se naštve a kopne ho. Ale omylem kopne nesprávného, Kurosawu Yamata, nejoblíbenějšího kluka na škole. Ten o ní od té chvíle začne jevit zájem...

Opening jsem ani jednou neslyšela celý, takže ho nemůžu posoudit. Ending byl skvělý (už ho mám ve své složce s hudbou) a k anime se skvěle hodil, pořád mám pocit, že už jsem ho někde slyšela. Hudby v anime jsem si pořádně nevšimla, ale když už, tak byla příjemná. Kresba byla taky velmi povedená a příjemná. Pozadí bylo taky hezky propracované. Nebyly tam ani ty chvilky, kdy by mi postavy případaly odfláknuté. Co se týče kresby je Sukitte ii na yo na vysoké úrovni.
Postavy mi byly celkem sympatické a navíc Kurosawu daboval můj oblíbený dabér Sakurai Takahiro (můžete ho znát například z Uragiri wa boku no namae wo shitteiru / Luka, Code Geass / Kururugi Suzaku, Kuroshitsuji II / Claude, D.Gray-man / Kanda). Hodně mi tady připomínal Luku (v této poloze ho mám nejradši).

Na Aki to mělo docela dobré hodnocení a viděla jsem nějaké obrázky, celkově jsem čekala, že to bude hodně dobré. Ale popravdě mě to až tak nenadchlo. Nechápu, proč to všechny tak vzalo. První díl byl docela nadějný. Tady můžu anime rozdělit na dvě části. První polovina byla celkově nudná. Druhá polovina už byla lepší. Ze začátku jsem byla ráda, že to není takové typické a tuctové (tzn. Holka se seznámí s klukem, případně už ho zná dlouhou dobu, a když zjistí, že je do něj zamilovaná, tak se ho bude snažit sbalit.).

Co mě ale opravdu zklamalo byl poslední díl. Byl to asi (určitě) nejnudnější díl ze všech. Vím, že jsem říkala, že to není až tak typické anime, takže bych ani neměla očekávat ten typický konec, kdy se dva políbí a budu spolu žít šťastně atd. Ale tento konec byl opravdu ubohý a celkově stál poslední díl za houby. Jedině že by tvůrci plánovali něco víc, ale myslím, že by případná druhá řada nebyla o nic lepší. Asi 12-14 minut jsme jen sledovali, jak se Mei rozhoduje, jestli jít nebo nejít navštívit Yamata a shody náhod jí to její rozhodování ještě prodlužovaly. A touto její nerozhodností a neschopností se rozhoupat se zabývala podstatná část tohoto anime. Prvních pár dílů to bylo pořád tak, že jí někdo naštval/urazil, ona odešla a Yamato ji šel hledat. Po chvilce už mě ty její náhlé odchody začaly nudit.
Nechci říct, že je to špatné nebo tuctové anime, ani jedno to rozhodně není. Ale vůbec mi nepřipadá nadprůměrné (pouze kresbou), a na to, abych tomu dala těch osm bodů, které má na Aki by mi to muselo prostě nabídnout víc. Ale lidem, kteří mají tyto typy anime rádi se to bude určitě líbit a navíc je to potěší krásnou kresbou.

Sukitte ii na yo mě akorát utvrdilo v tom, co vím už dlouho - školní romantika není nic pro mě.

Hodnocení: 6/10

Ending - Slow dance
 
 

Reklama